Vývoj v mnoha oblastech lidského konání se hodně hýbe. I v djingu. Djing už je často vlastně ITing. Nebudu teď řešit, že v branži je spousta nelegálních idividuí a tím dost deformují trh. Já si zatím na nedostatek práce nemůžu stěžovat. I díky tomu nemůžu hrát z notebooku. Nemám čas na grabování cédéček a tahání nekvalitních kopíí z internetu zabere taky hodně času. A když si člověk zakládá na kvalitě, není jiné cesty než grabovat. Takže vlastně děkuju za nedostatek času na tuto činnost. A proč? Díky nedostatku času jsem překlenul určitou dobu, kdy se vlastně automaticky počítá s tím, že když přijede DJ (ITj), bude se "hrát" z notebooku.
Začínám pociťovat, že lidé oceňují to, že hraju z fyzických nosičů a nemám před sebou notebook. Zrovna nedávno mi jeden člověk řekl, že by mě chtěl na narozeniny. Že chce dje. Že z notebooku si to může odehrát sám. I proto mám motivaci do budoucna ke koupi nových gramofonů a oprášení vinylů.
Nedávno jsem hrál v jednom baru a říkal jsem si, že do příště se nějak zařídím, abych mohl hrát z notebooku, protože je tam fakt málo místa, ale by důrazně naznačeno, ať se opovážím a vlastně jsem to s povděkem přivítal. (ačkoli to tahání všeho... :-D)
Ono to má ještě jeden rozměr. Současné možnosti ITingu jsou takové, že lze v reálném čase vytvořit zcela nový track nebo remix pomocí samplů. Jenže dav chce často slyšet "tu svou". Takže konzole a veškerá možná udělátka jsou tím pádem k ničemu. Často také lidé počítají s tím, že ITj zahraje všechno. U dje je dobré, že může dělat selekci tracků, které prostě nebude hrát a vytváří si tak svojí tvář a dramaturgii.
Děkuji tímto všem, co oceňují a vyhledávají můj způsob hraní. Díky tomu nehodlám opustit djing. Baví mě už 20 let. ITing je na mě příliš chladný :-)

2015, ZÁŘÍ
To je název restaurace, která se nachází v Čestlicích nedaleko kostela. Název pro dnešního člověka trochu netradiční, obzvlášť tak blízko místa, kam se chodí lidé modlit. Nicméně název vychází z pojmenování staročeské přílohy, která se dělá z křenu a jablek.
Místo, které je velmi překvapivé. Uvědomuji si, že budu vlastně velmi stručný. Skvělé prostředí, servis, čisté toalety a hlavně. Skvělé jídlo. Doporučuji. A abych byl přeci jen trochu konkrétní.  Zkuste skvělou paštiku nebo kulajdu. Velmi zajímavě chutná i vegetariánský burger.
PS. Mám rád personál, kterému nevadí, že jdou noví hosti a podle toho se chovají.

...aneb festival front po česku.

Už před několika lety bylo zjevné, že máme tu čest s někým, kdo bude mít světu taneční hudby a nejen té, co říct. Originalita, dobrý zvuk, preciznost dovedla Calvina Harrise na výsluní a ke spolupráci s mnoha hvězdami, které dokázal pozvednout. Například Ellie Goulding.

Nechtěl jsem si nechat ujít jeho jediné vystoupení v rámci střední Evropy a tak se taky stalo. Jedno velké ALE se dostaví, když to všechno postavíme do českého kontextu.

Už před výstavištěm byly vidět sedící hloučky, v nichž se popíjel alkohol. Smutný pohled. Na druhou stranu, kdo z nás to někdy neudělal. To jsem ještě netušil, jak moc tito lidé vyhráli. Ne nad přemrštěnými cenami, ale nad tím, co se dělo v areálu. Pak už jen nezbytný dotaz stojícího kluka u cesty, jestli nechci extázi a mohlo se jít dál.

Před  vchodem byla obrovská fronta, kterou nechtěl stát úplně každý, takže první dávka adrenalinu se vlívala do krve. Největší masa lidí s nejobvyklejší vstupenkou musela projít branou, kde probíhalo trojí zastavení. Kontrola vstupenky, kontrola tašek a zapáskování. Velmi „příjemně“ strávená hodinka.

První fronta za námi a půlka setu R3haba byla ta tam. Po vstupu jsem ocenil, to že nejsem holka a nechce se mi na WC. Fronty u zážitkových plastových záchodů byly na další desítky minut.

R3hab hrál slušně a bavil. Pochlubil se taky novou spoluprací s Nervo. Kdo se ale nemůže, chlubit jsou pořadatelé. Největší bonus čekal pro Ty, co si chtěli koupit něco k pití. Fronty sice nebyly tak dlouhé opticky, ale časově naprosto neúnosné a nervy pracovaly. Když se předbíhá u pití, má to úplně jiné grády. Barmanům došla vodka, což se davu nelíbilo a pípa nepracovala tak jak by měla. Totéž platilo o obsluze, která „fungovala“ velmi chaoticky. Takže po hodině(!) za pomoci přátel u mě přistálo teplé pivo.

V průběhu čekání jsem si také všiml, naprosto nepochopitelné pauzy mezi hraním R3haba a Calvina Harrise (20 minut?) proč?

Tak si to shrňme, co dostane člověk na akci pořádané v Čechách za své peníze, pokud si poctivě vystojí fronty? Cca 70 % stráví právě v těchto frontách a k tomu dostane příležitost znechutit si náladu. Ze strany pořadatelů to hodnotím jako naprostou ostudu. V tomto ohledu máme skutečně co dohánět.

Výsledek celého podvečera je, že jsem zaujal pozici posluchače cca hodinu před koncem. Asi není co dodat.

Snad už jen, že soudnost se mezi lidi stále nedostavila a nevkusné až odpudivé outfity se vyskytovaly v množství více než velkém a to je jediné, za co pořadatelé nemůžou.

PS. Calvin Harris setem nepřekvapil a tušili jsme, čím bude končit. Producent je určitě lepší.

PS. Ani nevíte, jak bych chtěl napsat něco hezkého a pozitivního. Ale v podmínkách českých festivalů to je těžko. Doporučte, rád zajdu.

ČERVEN 2014

Téma poplatků je všude možně neustále probíráno. Jednotlivé banky se předhánějí v nabídkách a ty staré kamenné taky. Ovšem ty jdou opačným směrem v čele s Českou spořitelnou.
Představte si modelový příklad. Důchodce, který po špatných zkušenostech s používáním platební karty raději volí výběr v hotovosti na přepážce. Důchodce se i zpravidla bojí používat bankomat a manipulovat s hotovostí někde na ulici.

Takže to máme jeden výběr u ČS v hotovosti od srpna za 80,- měsíčně. Senioři mají ovšem slevu 10,- za vedení účtu. Tedy krásných 59,- Kč měsíčně. Do toho 1x výpis – 25,- Kč za měsíc. A taky poplatek za to, že platba přijde – 5,- Kč.
169,- korun měsíčně??? 2028,- za rok??

Rozhodl jsem se tomu udělat přítrž. Netušil jsem ale, kolik překážek je, a že opravdu neexistuje banka, kde by šlo si vybrat svoje hotové peníze zadarmo, aniž by v tom nebyl háček.
Podmínky se různí. Existují pouze 4 banky, kde to za určitých okolností jde. Je to ovšem vázáno na využívání různých služeb, které opět jsou pro důchodce spíše překážkou.

Nejprve jsem byl nadšený z Air Bank. Možnost výběru na terminálu sazky. Sice 10,- Kč za výběr, ale to se celkem dá. Jenže tu jsou ty „ale“. Je to max. 3000,- a vázáno na internetové bankovnictví a generování autorizačních kódů. Přímo lahůdka pro někoho, kdo si ani pořádně nemůže přečíst sms.
A když už po dlouhé době narazím na zajímavou nabídku – výběry ze všech i zahraničních bankomatů zdarma, tak si říkám, že bych to prostě vybíral já. Je to podmíněno pravidelným příjmem, což důchod je. Je to sice trochu zásah do finanční svobody, ale proč ne. Konkrétně jde o Unicredit Bank.
Takže když už si člověk myslí, že zvítězil nad hmotou a nenechá vyšumět víc než dva tisíce ročně do pryč, tak je tu překážka jiná.

Musí se zažádat na OSSZ o změnu. Ale OSSZ zareaguje až třetí platbou. Takže člověk musí mít na čas dva účty a největší kámen úrazu je, že pokud u Unicredit bank porušíte podmínky příjmu po dobu větší než první dva měsíce, napaří vám poplatek 199,- + za případné položky.
Zkuste si představit důchodce s horším zrakem, jak je nucen obcházet banky, a často ty „zavedené“ protože ty tzv. lowcost pobočky nemají v každém městě. Všude ho lapnou a začnou vnucovat kde co.
Já ovšem nehodlám jen česky přihlížet a budu jednat, ačkoli to bude stát nějaký čas a kačku. A přeci jen za poslední 3 roky přišly velké banky o milion klientů. A já je nenechám se pást na lidech, co jsou trochu v pasti.

Asi se budu divit, až já budu v důchodu. Vlastně důchody nebudou, takže ani nebude co řešit. :-)

Magnetic festival 7. 5. 2014

Ohlédnutí za touto akcí má několik vrstev.

Vrstva první – mobilní fotografové

Pokud patříte mezi mobilní fotografy, byl to pro většinu z Vás opravdový ráj. Stačilo mít dostatečně velkou paměť a dalo se pořizovat mnoho materiálu, na který se podíváte tak ještě jednou.   Materiál skončí na harddisku nebo na Facebooku. Pak už stačí jen pozorovat počet liků. Někteří se dokonce nespokojili s vlastními kamarády a fotili prostě všechno. Je to dobrý způsob, jak nabízenou situaci neprožít, ale vidět ji na displeji se skvělým rozlišením. Legrácky nás neopustili, atak jsme „fotili“ za pomocí dvou dlaní tvořících okénko.
Takový fotograf musí ale být připravený na vše. Hlavně, když DVBBS vezmou dvě velké láhve šampusu a začnou stříkat mezi lidi. V tu chvíli les trénovaných fotografických rukou na chvíli pomizel.
Takový fotograf v kotli musí být trénovaný v chůzi po čtyřech mezi odpadky. Ono v kotli je místa jak v budíku, a když do vás někdo šťouchne, telefon letí, odrazí se od kde koho a hurá do mokra. Takový lezec se mi během jedené hodiny protřel pod nohama dvakrát.

Vrstva druhá – (ne)hrající djs

Dannic hrál slušně a odpovídalo to pozici v line upu. Zklamáním pro mě ovšem byli Blasterjaxx, jejichž pecka Puzzle předurčovala, že to nebude žádné mazlení. Jenže oni z Magneticu udělali diskošku. Zazněla dokonce Rihanna a všechny možné předělávky komerčních tracků, které si jen dokážete představit. Bylo levné, ale co bylo horší, bylo neustále zastavování rytmu, které trvalo celý set. Když to „jelo“ minutu, byl to úspěch. Samý breakdown okořeněný „hitem“ z hitparády Ifpi.

Nastoupili DVBBS, kteří se s tím konečně moc nemazlili. Fotografická posedlost chytla i je, když přestali hrát a použili dav pro svojí fotku. V průběhu setu už šlo pozorovat Martina Garrixe, jak čeká ve VIPu na svůj „slot“ a natěšeně se moc netvářil, protože tohle hraní omrzí. Máte připravený set a myšlenka a nápad se nerodí na místě, ale zrodila se v softwaru. Nikdo z Djs neměl v ruce jediné médium, takže když nelze zaměstnat ruce jinak, paří se a dělá se, že se dělá něco s mixem.

Nastoupil Martin Garrix a i před jeho setem se vyskytly technické problémy a čekalo se.  Ten večer měl MC skutečně hodně a práce a jeho „make some fucking noise“ a hraní si s lidmi, slyším ještě teď. Ozvaly se první takty Animals a dav bouřil. Bohužel, aby bylo vidět, že Garrix umí, zahrál remix, kde z Animals zůstal prakticky jen tušitelný zvuk. Svůj set naštěstí zakončil originálem, ale i v jeho setu se objevil i Bon Jovi s It´s my life. Abych Martinovi nekřivdil, místy skutečně rovnal tracky, ale i tak jsem si všiml u všech djs zajímavého fenoménu. Téměř vůbec nepoužívají sluchátka. Dnes u „hraní“ prostě už není tolik práce a synchronizace udělá své.

Nastopil Ummet Ozcan, který už není tak komerčně provařený a začal někdo konečně souvisle hrát a dobře.

Celkově z toho ale leze klub líp. Máte víc místa na paření a hraje se. Technické problémy vznikaly v předávání djs. Nikdo z nich prostě nebyl schopný se vmíchat do druhého. Pochopitelně také kvůli synchronizaci se světly, což se dnes hojně využívá. Pro lidi, co do toho nevidí, to asi bylo super, ale nedokážu si představit, že by někdo totéž se všemi nedostatky a pauzami byl schopný udělat v menším klubu.

Vrstva třetí – paření a kvalita zvuku.

Zvuk by byl špičkový, pokud by soundsystem nebyl umístěný v plechové hale bez jakéhokoliv tlumení. Předně hala je určena úplně na jiné věci. Byl jsem šťastný za špunty v uších. Pařit se dalo, ale spíš dál od podia. V kotli se dá pohupovat v rozkmitu cca 10 cm max. Je to jak pařit v náhradním autobuse, když nejezdí metro. Doporučuju si nebrat moc světlé boty. Taky je třeba se připravit na šťouchanou s ostatními. Paradoxně, když by se totéž udělalo jinde s polovinou lidí a bez Blasterjaxx, mohlo by to být super. Na druhou stranu všechny tyto akce vždy budou horší, než jak vypadají na fotkách. Ale to je, bohužel rys dnešní doby. Stačí se podívat na profilové fotky a pak to porovnat s originálem.

Akce dobrá, ale příště bude Ibiza a klub.

        
Nemám moc rád, když dělá někdo něco z leknutí. Djing, herectví, moderování atd. Většinou jsou výsledky katastrofální, nerespektující vzdělání a řemeslo. Jiří Mádl je takový malý zázrak a výjimkou, která potvrzuje pravidlo. Jeho režijní debut je jedním slovem skvělý. Možná ten, kdo je schopen konzumovat Babovřesky, nebude sdílet názor, ale pokud od filmu očekáváte něco víc, běžte na film Pojedeme k moři.

Už sama recenze Mirky Spáčilové mě překvapila svým pozitivním hodnocením. Bylo však oprávněné. Jirka Mádl natočil něco, co se jen tak nevidí. Přístupem, nápadem, citem. Pokud má člověk alespoň trochu srdce, dostaví se na konci filmu katarze, se kterou se z kina tak často nechodí. A to je i důvod těchto řádků. Vždy rád podpořím něco, co má přesah, smysl a není egocentrické.

2014, BŘEZEN

První jarní zkušenosti s občerstveními nejsou příliš valné. Možná někdo nečekal, že jaro přijde tak brzy. Dvě zastavení a dvakrát téměř všechno špatně. První zastavení - Hřebeč, Na Čamrdě.

Tam se často zastaví nejen cyklisti, ale i rodiče s dětmi. Zpočátku vypadala hrozivě fronta, která se podobala frontě na toaletní papír před rokem 89. Byla cca na 20 minut. Lidé ve frontě už byli značně nervózní a začali se projevovat i verbálně a dožadovali se obsloužení.

Moje objednávka byla 2x hranolky a jedna rakvička. Rakvička byla velmi unavená, načichlá hospodou a patrně trávila zimu v lednici ještě s nějakou zeleninou. Jako bonus - bakelitová "šlehačka" ze spreje.  Poté, co jsme si vystáli důlek se skutečně ozvalo: "Hranolkyyy." A ejhle.. jen jedny??

Takže jsme museli počkat ještě znovu. Jediným a skutečně jediným plusem bylo, že hranolky byly dobré. Až přijde ale opravdová sezóna, nedivil bych se, kdyby olej byl značně "vyjetý" i hranolky ztratí svoje "kouzlo".

Zastavení druhé. "Restaurace" u Fitcentra na Sletišti v Kladně. Toto zařízení sousedí s místním fitcentrem a cyklostezkou. Dostavila se žízeň. Objednávám pivo a černý čaj a dovolil jsem si i párek, což jsem podle reakce asi neměl dělat. Paní asi netuší, že v práci se musí pracovat. Zde je velmi neochotný personál. Pivo došlo a paní přede mě dala velkou petku s pivem. Moje žízeň byla veliká a tak jsem byl smířený s tím, že bude z petky. Jenže ona mi ji chtěla prodat celou. Už jsem se viděl, jak s tím jedu na kole.

Nabídla mi tedy ještě teplé nealko pivo. Co může být snad horšího? Takže pivko se nekonalo. Takže už jen ten čaj do špinavého hrnku. Když jsem byl vracet nádobí, spatřil jsem znechucený výraz, že si lidé objednávají i jídlo (párky, klobásy). Paní se asi nesetkala s nezaměstnaností nebo prostě nemá za pultem co dělat.

Děkuji tedy nešikovnému personálu, že se lépe orientuji v provozovnách, kterým se mám vyhýbat.

Dodám už jen, že bych byl rád pozitivní a jen co se setkám s něčím dobrým a příjemným, rád se o to podělím.